Wanda

Začalo to v pátek, ve státní svátek, když se doma nedokázala sama zvednout, ani z koberce, natož z lina. Tak jsme jí pomáhali, z a do schodů museli nosit. Wáňu unesla i sestra, takže venčení nebylo závislé jen na mně. V sobotu ráno jsme jeli na veterinu. Sháněla jsem auto, nesehnala a tak jsme jeli MHD. S mnoha přestupy, kdy jsem jí musela do všech schodů nosit. Doktor jí prohlédnul, píchal jí do zad, usoudil, že je to fakt páteř a něco jí píchnul. V neděli jsme měli jet pro další. Vtipný, nenápadný papírek na dveřích nám sdělil, že je zavříno! Vztek jsem měla velký, nicméně Wáně se ulevilo i po té první injekci, tak jsem si říkala, že v pondělí skočím dopoledne k mé vetce, že ta jí „něco“ na bolest a proti zánětu zvládne dát taky. Přála jsem si ale, aby jí viděl Skala, velmi ochotný a šikovný ortoped. Shodou okolností ordinoval v pondělí, kdy jsem měla naštěstí dovču, tak mi jí prohmátnul, různá cvičení s ní dělal, chudák i stojku a zas jí něco píchnul. Na domů jsme dostali prášky, když to bude dobré, bez kontroly. Ještě jsem se hlupák smála, že si od něj nevzala piškot, že mu "vrátila“ jeho „péči“. V úterý teda dostala ráno i večer prášky. V noci z úterý na středu zvracela prvně. Středu prozvracela celou. A celý den nepila ani nejedla. Večer jsem s ní byla u své veterinářky, že nám zvrací a nejí ani nepije. Cestou měla i takový divný záchvat, křeč, myslela jsem, že jí chytla mrtvička, ale s přestávkami k veterinářce došla. Vetka jí prohmatala a zjistila, že je zavodněná jako blázen, po poslechu říkala, jak se jí to nelíbí a že je fakt divné, že jsme si nikdo nevšiml, jak zavodněná je. Až když se mě zeptala, kdy naposledy jedla, došlo mi, že jsem jí viděla jíst naposledy v neděli.  Napíchala jí 4 injekce (furon, atb, vitamíny…) a poslala domů, že bude čůrat a mělo by se jí ulevit, ale zázraky ať nečekám. Nečůrala, začala pít, ale vždy to vyzvracela. Zvracela i v noci, vstávala jsem k ní, odnášela z té vody, která z ní šla. K ránu jsem usnula na pár hodin a našla jí v mokru, takže zvracela určitě znovu. Ještě v noci jsem psala vedoucí, že potřebuju den dovolené, že musím pořešit Wandu. Ráno byla v takovém stavu, že jsem se rozhodla, že jí nechám uspat, že to dál nejde. 

Bratr přijel cca v 10:15. Ona mi před desátou zemřela v náručí.