Pasení

Sebraly jsme všechnu odvahu (teda já) a vyrazily do Martínkovic na zkoušky z pasení.

Plán byl jasný. V sobotu vstupní NHAT a v neděli HWT Ts. 

Líča naposledy u zvířat ve čtvrtek, samozřejmě si štípla, tak jsem se modlila, aby držela hubu zavřenou. Už NHAT byl "nadšený", kde jsou ty časy, kdy si do košáru pro ovce chodila v klidu... Ale zadařilo se, NHAT splněn.

Takže v neděli už stobodovou zkoušku. Spát jsem moc nemohla. Ličinka celý den jako divák, tedy natěšená, ještě při mé prohlídce uvázaná... Když jsem nastoupila nervozita mi musela téct ušima. Ličinku jsem stále povelovala, zpomalovala a před první překážkou snad 3x srovnávala, aby mi je tak necpala. Z můstku na zapasení už jsem měla i ovce za sebou. Zapasení pěkné, stopka už horší a honem domů. Nevím jak dlouho nám to trvalo, ale přišlo mi to, že snad půl hodiny. Zlaté agility, tam na žádný stres čas prostě není! Když jsem otevírala košár, aby zavřená Ličinka mohla opustit ovečky, spadl mi ze srdce takový šutr. 

S pocitem dobře (i když nervózně) odvedené práce jsem s úsměvem odcházela. Přežily jsme! Teda oveny... HURÁ!

Když jsem později dostala protokol jen jsem zírala. Neuvěřitelných 91 bodů!!!

Tohle už jsem zažila s Natynkou. Když jsem s nervama v kýblu já, zachrání to pes...