Natálka
Natali z Litavské kotliny
československý vlčák
nar. 27. 4. 2002
matka: Ira z Litavské kotliny
otec: Argos Mrazivé ticho
zdraví: DKK: 3/4
zkoušky: ZOP, ZZO, závodila v LA2
O Natálce by se dalo psát hodiny a bylo by to málo.
Začátkem července roku 2002 jsem si od chovatele přivezla 9ti kilové, ušaté štěně. Absolutně netušíc, co mě čeká. Už druhý den jsem jí vzala na louku, kde jsme potkali dospělého německého ovčáka. Jako každé normální, zdravé a slušně socializované štěně se k němu vrhla a s nadšením mu lezla po zádech, olizovala ho a lákala ke hře. Tak jsem si řekla, že vyzkoušíme přivolání. Se sestrou jsme odešly pár metrů, já si sedla na bobek a voláním a tleskáním štěňátko lákala k sobě. Natuška se zarazila, otočila za zvukem a pelášila k nám, co jí ty velké nožky stačily. A od té doby jsme měly přivolání na 99%. To 1% byli její milovaní psí kamarádi, s kterými vyrůstala. S postupem času dostala rozum i s nimi a odvolat ze hry se po chvíli dala. Milovala je však léta.
Od malička byla velmi nekonfliktní nejen ke psům (resp. fenám), ale i k ostatním zvířecím druhům. Dva syrské křečky mi pustila na svobodu (po pokoji) a k nalezenému bažantovi na vycházce se velmi dlouho vracela, aby ho olízala.
Na výcvik byla také moc šikovná. Ráda aportovala, tak se s ní velmi dobře pracovalo. Kromě složených "malých" zkoušek ZOP a ZZO uměla plno triků z dog dancingu - otočky, sudy, couvání a pár let závodila i v agility.
Moc jí bavily stopy. Bohužel mě už méně (resp. základním problémem byla má neschopnost najít vlastní stopu) a tak jsme se tomuto druhu zábavy moc nevěnovaly.
Díky mojí kamarádce jsme se trošku dostaly i k pasení ovcí. Škoda, že jsem neměla možnost dřív, Natku to strašně bavilo a její "styl" bavil i ostatní.
Jako každý živý tvor, měla i ona své neduhy. Svoje strachy, kdy se v ní probudil ten maličký, bázlivý vlček a velel utéct do bezpečí. Naštěstí byla velmi závislá na své smečce a na tu dala. Většinu strachů jsme si vysvětlily, naučily se je řešit a tak se Natka stala tou nejbáječnější společnicí a spolehlivou členkou smečky. Se svými 40ti kily byla ochranitelkou svých menších psích parťaček a když do rodiny přišel i kocour, hlídala si i jeho.
V květnu 2013 dostala svůj první epileptický záchvat. Za pár měsíců, po ráně od elektrického ohradníku další. Rok měla klid, aby v říjnu 2014 propukla epilepsie v plné síle. I v těchto těžkých časech byla úžasná. Ze začátku byla po záchvatu zmatená, narážela do nábytku, v rohu nebyla schopná se otočit. S každým dalším už byla smířenější, věděla co se bude dít, že to půjdeme ven rozchodit. Nikdy nikoho nepokousala, Wanda s Trixinkou si jí také nevšímaly a tak jsem se i u těch venkovních mohla věnovat jen jí. Po 5 každodenních (tedy každonočních) byla nalezena účinná léčba a tak měla do února 2015 klid. V únoru jsme trošku zvedli dávkování a ke konci května záchvaty zase přišly. Léky už jsem nezvýšila, po vysokých dávkách venku padala a bála se ze schodů. Po třech nočních záchvatech jsem se rozhodla její i moje trápení ukončit a 31. 5. 2015 byla Natka uspána.
Dala mi strašně moc, vědomosti, zkušenosti, možnost si pořídit Wandu, Trixinku, kocoura, kamarády, které mám jako rodinu.